Jde jen o to, jak se na to díváte

| books | food | music | everything | about me |


Květen 2016

Palmový olej aneb proč ho naše společnost tak moc řeší? #1

14. května 2016 v 21:09 | @Ali |  everything
Palmový olej... slovní spojení, které slýcháme někdy až moc často. Proč?

V tomto článku chci tak nějak vysvětlit něco, na co mám vlastní názor, pohled. Také nejsem žádný odborník na živ. prostředí, vědec nebo něco jiného. Vše jsem se o tomto tématu dozvěděla na internetu, doloženo odborníky, a já se vám to budu snažit podat ve své vlastní formě.

Tato kapitola bude pojednávat jen o dopadu na životní prostředí díky palmovému oleji.

Deštné pralesy a zvířata

Možná některé z vás trkly loni v létě události v Indonésii. Hořely tam pralesy rychlostí blesku. Umírala a umírají tam zvířata např.: tygři, medvědi, orangutani apod. Je to z toho důvodu, že kvůli palmě olejné se vypalují pralesy. Ano, ne všechna palma olejná se pěstuje v místech, kde dříve byl prales, ale většina se pěstuje právě tam. A protože je všem jedno, jestli v lese nejsou nějaká zvířata, tak tam umírají. A na následky kouře tam ročně zemře i několik lidí.
Právě zprávy z Indonésie mě minulé léto zaujaly. Začala jsem hledat a našla příčinu, kterou samozřejmě v telce neřeknou.
Proč se to teda děje? Jednoduchá odpověd - byznys. Palmový olej je levný olej a proto se dává do sušenek a bla, bla, bla.
Díky tomuto je většina zvířat v této oblasti ohrožených. Navíc kvůli horkům se jim minulý rok nedařilo oheň zkrotit a proto ty problémy.


Návrat? Ne tak úplně

6. května 2016 v 22:03 | @Ali
Tenhle článek bude takový velmi kraťoučký.

Strašně moc mi tohle chybělo. Zároveň jsem si ale i tak trošku víc užívala. Řekla jsem si, že se to tedy pokusím zkloubit.

U mě se toho změnilo dost. Jsem zase starší, přemýšlím trošku jinak a nad jinými věcmi. V mé rodině se taky stalo něco velmi důležitého. Bavím se s jinými lidmi, ale to neznamená, že jsem je nějak vystřídala. Co se týče kluků... bez komentáře. No tak teda proč jsem o tom začala psát, že :D. Pořád hraju na kytaru (zmiňovala jsem se o tom vůbec někdy?) a chovám morčata (ehm.. zase si nejsem jistá :-D).

Co se týče povolání, tak stále nejsem rozhodnutá. Asi učitelka a nebo veterinářka nad kterou uvažuji kratší dobu. Bavilo by mě pomáhat zvířatům jenže, zásadní problém; bojím se velkých psů krom labradorů a dalmatinů.

Jo a málem bych zapoměla, začala jsem se víc zajímat o přírodu. Teď když nad tím tak přemýšlím, tak přírodu jsem měla ráda vždycky. Vzpomínám si, že jednou, když jsme šli se školkou na procházku do lesa, jsem si vzala pytlík a lopatku a sbírala tam společně s "kamarády" (spíš kluci, kterým jsem se líbila :D) plastové flašky.
Ne jen problematika plastů, ale i těžba ropy na Arktidě a hoření pralesů v Indonésii mě zajímá. Možná budu ekolog.


Nemám v plánu blogovat pravidelně. Když budu mít čas, napíšu. Klidně i nějakou kravinu.

Tak tady bych to ukončila. Vážně je to celkem krátké, ale tak musím si zvykat.